Anthony Bourdain patří k lidem, kteří změnili způsob, jakým se díváme na jídlo, restaurace a cestování. Nebyl jen kuchařem. Byl spisovatelem, televizním moderátorem, cestovatelem a především mimořádným vypravěčem, který dokázal prostřednictvím jídla vyprávět o lidech, kulturách a místech. Jeho příběh se nyní vrací na filmové plátno. Nový film Tony režiséra Matta Johnsona a studia A24 vstupil 7. srpna do kin a v hlavní roli mladého Bourdaina se představuje Dominic Sessa.
Film se přitom vydává úplně jinou cestou než klasické životopisné snímky. Nesnaží se během dvou hodin převyprávět celý Bourdainův život, od prvních kuchařských zkušeností až po televizní slávu a tragický konec. Soustředí se na jediné léto roku 1975, kdy bylo Bourdainovi devatenáct let. Ještě neexistuje muž v kožené bundě, kterého později znal celý svět. Není slavný, není úspěšný a rozhodně není hrdina.
Naopak. Film začíná Bourdainovým vlastním přiznáním z knihy Kitchen Confidential, v němž o sobě jako o mladém muži píše jako o rozmazleném, nešťastném, narcistickém a sebedestruktivním člověku, který nutně potřeboval dostat životní lekci. A právě takového Bourdaina film ukazuje. Mladík, který okolí namluví, že získal stipendium na Vassar College, přestože ho ve skutečnosti nedostal. Když zjistí, že dívka, do které se zamiloval, tráví léto v Provincetownu, ukradne peníze svému důvěřivému otci a vydá se za ní. Když zjistí, že má přítele, opije se, skončí v restauraci, sní ústřice, napadne servírku a dostane nakládačku. Peníze mu následně ukradne jeden z kuchařů a Bourdain se ocitá bez prostředků.
Nakonec se do stejné restaurace dostane jako myč nádobí. Lže o svých zkušenostech, lži se postupně hromadí a on se poprvé dostává do světa profesionální kuchyně. Potkává lidi, kteří jsou možná ještě většími grázly než on, ale zároveň se učí disciplíně, práci a odpovědnosti. Výraznou postavou je šéfkuchař v podání Antonia Banderase, který se pro mladého Bourdaina stává určitým mentorem a představitelem řádu, který mu v životě chybí. Film tak není pohádkou o tom, jak se z mladého rebela stal slavný chef. Ukazuje spíš všechny chyby, selhání a nepříjemné stránky člověka, který teprve hledá sám sebe.
Od kuchaře ke světovému vypravěči
Bourdainova skutečná cesta byla samozřejmě mnohem delší. Po letech práce v restauracích se postupně vypracoval na šéfkuchaře, ale zásadní zlom přišel až v roce 2000, kdy vyšla jeho kniha Kitchen Confidential: Adventures in the Culinary Underbelly. Bourdain v ní bez příkras popsal svět profesionálních kuchyní, který do té doby většina lidí znala především z romantizovaných představ. Psal o chaosu, alkoholu, drogách, sexu, vyčerpání, hierarchii i zvláštním druhu kamarádství, který v kuchyních vzniká. Z kuchaře se stal spisovatel a velmi rychle také výrazná televizní osobnost.
Pořady A Cook's Tour, No Reservations a především Parts Unknown z něj udělaly globální fenomén. Bourdain cestoval po světě, jedl místní jídlo a setkával se s lidmi, ale jeho pořady nikdy nebyly pouze o gastronomii. Jídlo pro něj bylo vstupní branou k něčemu mnohem většímu. K lidem, jejich životům, historii, politice, kultuře a místům, která by divák jinak možná nikdy nepoznal. Dokázal sedět u jednoho stolu s kuchařem, rybářem, taxikářem nebo majitelem malé restaurace a nechat ho vyprávět. Právě díky tomu se z původně „celebrity chefa“ stal jeden z nejvýraznějších kulturních vypravěčů své generace.
Jeho život ale nebyl bez temných míst. Bourdain otevřeně mluvil o své závislosti na heroinu, alkoholu a dalších drogách, o problémech, které si nesl z mladších let, i o komplikovaných vztazích. V roce 2018 ve věku 61 let zemřel vlastní rukou během natáčení Parts Unknown ve Francii. Jeho smrt znamenala konec života, který byl na veřejnosti spojený s neustálým objevováním světa, ale zároveň ještě více zdůraznila, jak složitým a nedokonalým člověkem Bourdain byl.
A možná právě proto je Tony zajímavější než další film o slavné osobnosti. Nesnaží se Bourdaina znovu vytvořit jako ikonu. Podle recenze Wine Spectator je jeho největší předností právě odmítnutí udělat z mladého Bourdaina někoho „cool“. Ukazuje člověka před slávou, před televizí, před knihami a před tím, než si vytvořil image, kterou si s ním dnes spojujeme. Člověka, který měl daleko k dokonalosti a kterého postupně formovali lidé, práce a místa, jimiž procházel.
A právě v tom je jeho příběh pozoruhodný i pro VisitChef. Za každým šéfkuchařem, kterého dnes vidíme na menu, v restauraci nebo na sociálních sítích, je nějaký příběh. První kuchyně. První šéf. Člověk, který mu něco ukázal. Místo, kde udělal zásadní chybu. Město, do kterého odjel, aby se naučil něco nového. Restaurace, kde poprvé pochopil, co vlastně chce dělat. A někdy také místo, kam se po letech vrátí, aby začal znovu.
Bourdain nám připomněl, že jídlo není jen to, co máme na talíři. Je to způsob, jak poznávat svět a především lidi, kteří ho vytvářejí. Film Tony se vrací do okamžiku, kdy tento příběh teprve začínal. A možná právě proto stojí za to se na něj podívat.
