Michelin Guide konečně dorazil do Česka – a ne jen do Prahy. Oceňuje podniky napříč regiony, dává české gastronomii dlouho očekávané mezinárodní razítko a desítkám kuchařů i týmů zaslouženou pozornost. V redakci VisitChef jsme za tenhle moment poslední roky bojovali, restauracím drželi palce a přáli si, aby uspěly. O to víc si vážíme výsledku. Zároveň je ale zřejmé, že i michelinští inspektoři jsou – navzdory své aureole neomylnosti – pořád jenom lidé. Historicky první Michelin Guide Czechia vyvolává kromě radosti i otázky.
Slavnost, která měla úroveň – i emoce
Gala udílení Michelin Guide Czechia 2025 se odehrálo v krásném Mramorovém sále v Mariánských Lázních a mělo velmi dobrý rytmus. Program odsýpal, nic se netáhlo, nic nepřebývalo. Moderátorské duo Lukáš Hejlík, kterému citlivě sekundoval Jan Valenta, obstálo výborně – s lehkostí, nadhledem a respektem k večeru, který byl pro českou gastronomii historický.
Jedním z nejsilnějších momentů hned na začátku bylo vůbec první ocenění v historii Michelin Guide Czechia. Cenu za nejlepší servis získal Miroslav Nosek (Field, restaurant 420). Byla to chvíle dvojnásobně dojemná. Nosek stál u zrodu obou restaurací, jeho zkušenosti, autorita a zásadní vliv na formování profesionální obsluhy u nás jsou obrovské. Přesto se na něj v minulosti často tak trochu zapomínalo. Michelin mu teď – správně – vystavil jasné potvrzení významu jeho práce.
Stejně silným a naprosto zaslouženým oceněním byla Sommelier Award pro Zdeňka Oudese. V La Degustation Bohême Bourgeoise „sommeliersky kouzlil“ řadu let, dnes se věnuje podniku Marie B. Patří ke špičce českého sommelierství – a to nejen díky svému citu pro víno, ale i díky dlouhodobé konzistenci a práci s nealkoholickým párováním, které v "La Degu" před lety jednoduše nemělo v Česku konkurenci.
Pro mladší generaci šéfkuchařů byl inspirativní také Young Chef Award, kterou získal Khan Ta, jenž spolu se svým bratrem vede gastronomickou skupinu Taro Group. Ocenění jasně ukazuje, že Michelin vnímá i budoucnost české gastronomie, nejen její současný vrchol.
Papilio: sen, ve který jsme doufali
Největší radostí večera – a bez přehánění historickým milníkem – je udělení dvou michelinských hvězd restauraci Papilio ve Vysokém Újezdu. O takovém ocenění mohlo české gastro dosud spíše snít. A přesto jsme se ho dočkali hned při prvním vydání průvodce.
Papilio a šéfkuchař Jan Knedla představují obrovský přínos pro celou českou gastronomii. Nejen prestižní razítko, ale jasný důkaz, že i v Česku lze dosáhnout takto vysoko. Otevřená kuchyně, degustační menu až o deseti chodech, kreativní práce se vzpomínkami na dětství, důraz na kvalitu i lokálnost surovin – to všechno dohromady tvoří koncept, který je inspirací nejen pro kuchaře, ale i pro dodavatele a celý gastronomický ekosystém.
Dvě hvězdy pro Papilio nejsou jen oceněním jednoho podniku. Jsou signálem pro celé české gastro.
Díky bohu za osm jedniček. Ale…
A ano – díky bohu za osm restaurací oceněných jednou michelinskou hvězdou. Přáli jsme si jich víc, ale věřme, že tohle je teprve začátek. Zvlášť když šest z nich získalo hvězdu vůbec poprvé. Regionální rozptyl dává smysl, Michelin tím jasně říká, že Česko není jen Praha.
Přesto se nelze ubránit otázkám. Především v případě Field Radka Kašpárka, který si letos odnesl „jen“ jednu hvězdu. Restaurace, jež dlouhodobě drží mimořádnou úroveň a v mezinárodním kontextu by druhou hvězdu bezpochyby obhájila. Šetří si inspektoři „dvojku“ na příští rok?
V kontextu letošních výsledků je těžké neptat se, proč Casa De Carli (přejeme!) hvězdu má, zatímco Divinis Zdeňka Pohlreicha zůstal „jen“ u zápisu do průvodce. Stejně tak Taro – podnik, který inspektoři zaznamenali, ale za brány hvězdného ocenění ho prozatím nepustili, přestože na to kvalitou i konzistencí má.
Nemilým překvapením bylo také to, že pozvánka na gala večer nedorazila do El Camino Tapas. David Böhm se svým týmem si přitom pozornost inspektorů Michelin Guide rozhodně zaslouží. Mimochodem, právě David Böhm je dalším perfektním adeptem pro ocenění špičkového servisu, které letos obdržel už zmíněný Miroslav Nosek.
Největší pozdvižení však vyvolala Salabka. Petr Kunc a jeho tým patří bezesporu mezi lídry českého fine diningu. Přesto si letos na hvězdu nesáhli. Otázka „Jak je to možné?“ zaznívala přímo během galavečera – a to i z úst šéfkuchařů, kteří sami hvězdu získali. Na této úrovni, s tímto nasazením, může být podobné opomenutí nejen nepochopitelné, ale i hrubě demotivující. Schválně si vedle sebe dejte talíře Salabky a některé z restaurací s novou hvězdou Michelin Guide.
Otázka zní jednoduše: Co by ještě měla Salabka zlepšit, aby na michelinskou hvězdu dosáhla? Odpověď se bude hledat velmi těžko...
U některých mimopražských restaurací se bohužel nešlo ubránit dojmu, že hvězda přišla spíš „za adresu“ – tedy kvůli geografickému pokrytí – než čistě za výkon na talíři.
Autenticita, která dává smysl
Radost naopak přinesla ocenění Bib Gourmand, kde bylo potěšující vidět na pódiu například kuchaře z podniku U Kalendů. Autenticita, která na hosta dýchne hned při vstupu, je přesně tím, co má Bib Gourmand reprezentovat. Stejně tak skvěle zabodovala Alma, nebo například třeboňská Šupina a Šupinka.
A pokud už mluvíme o autenticitě, nelze nezmínit úspěch karlínského podniku Štangl. Restaurace, kde má vše své místo. Každá surovina je na talíři logicky a přirozeně propojená s tou další, bez potřeby efektu nebo zbytečných gest. Soustředění na konkrétní pokrm, minimalistické prostředí a pokora – ano, pokora – vás uhranou. Ke hvězdě také gratulujeme. Je zasloužená.
Historicky první Michelin Guide Czechia je bezpochyby důležitým milníkem. Otevřel dveře, přitáhl pozornost světa a dal české gastronomii oficiální potvrzení kvality. Zároveň ale ukázal, že Michelin – obzvlášť při prvním vstupu do nové země – umí být až příliš opatrný. Každý žebříček má vyvolávat emoce a je přirozené, že se na výsledcích nikdy všichni neshodnou. Právě proto je důležité výsledky nejen oslavovat, ale také o nich mluvit otevřeně a kriticky. Ne proto, abychom zpochybňovali oceněné, ale proto, abychom pojmenovali potenciál, který tu evidentně je.
Jak řekl Jan Knedla v zápětí pro udílení hvězd pro VisitChef: „Osm hvězd a jedna dojhvězda je možná trošku málo. Čekal jsem, že jich bude více.“ V redakci s ním absolutně souhlasíme.
