Pražská Alma si na jeden večer půjčila kus současného Milána. Do moderního podniku v centru metropole dorazil tým baru Moebius, podniku, který letos obsadil 7. místo v žebříčku The World’s 50 Best Bars a který dnes patří k nejvlivnějším barovým adresám Evropy.
Nešlo ale o okázalou exhibici ani o snahu ohromit technikou. Spíš o kultivované připomenutí, že velké barové zážitky vznikají z nápadu, citu pro suroviny, péče o hosty a jasné filozofie.
Milánský ekosystém v pražském baru
Moebius je v Miláně víc než jen bar. Je to organismus propojující koktejly, gastronomii, hudbu a design – místo, kde se potkává aperitivo kultura s moderní mixologií, aniž by jedno přebíjelo druhé. Tento přístup si přivezl i do Prahy. V Almě se nepřestavovalo, nepřekrývalo domácí prostředí cizí estetikou. Moebius se spíš jemně „navrstvil“ na existující atmosféru: sebevědomě, ale s respektem.
Menu večera bylo postavené tak, aby ukázalo šíři jejich rukopisu – od hořkých aperitivních poloh přes bylinkovou svěžest až po temnější, strukturální drinky. Žádné efektní ozdoby navíc, žádná zbytečná teatralita. Každý koktejl měl jasný důvod, proč existuje.
Lemongrass Soldatino otevřel večer ve velkém stylu. Kombinace Bulldog ginu, Sarti Rosy a Campari vytvořila hořkosladký základ, který okamžitě evokoval Itálii – aperitivní, lehce nostalgickou, ale pořád současnou. Citrus a citronová tráva přinesly svěžest a aromatickou čistotu, díky níž drink nepůsobil těžce, ale naopak velmi pitelně. Hořkost byla přesná, kontrolovaná, bez snahy šokovat.
Americano? – už samotný název naznačoval lehkou hru s očekáváním. Nealkoholické aperitivy, grapefruit, bazalka a Crodino vytvořily drink, který ukázal, že absence alkoholu nemusí znamenat kompromis. Chuťově šlo o velmi dospělý koktejl: výrazná hořkost grapefruitu, zelená bylinnost bazalky a typická italská bittersweet stopa Crodina. Ideální připomínka, že Moebius myslí na celý ekosystém hostů, nejen na milovníky silných destilátů.
Chuť, která přemýšlí dopředu
Fig Leaf Collins byl ukázkou elegance bez zbytečné okázalosti. Lehké tělo rumu Diplomático Planas doplnil meruňkový destilát a verjus, který dodal jemnou kyselinu a vínovou strukturu. List fíkovníku přinesl subtilní, zeleně krémovou aromatiku, zatímco soda drink otevřela do svěží, letní polohy. Výsledkem byl koktejl, který působil samozřejmě – jako by tu byl odjakživa.
Nejtemnější tón večera patřil Dirty Gold Rush. Jack Daniel’s Bonded dodal pevný základ, na který se vrstvil hruškový a jablečný akcent, medová sladkost a překvapivý dotek slaného brine. Právě ten posunul drink z klasického whiskey sour teritoria do sofistikovanější roviny. Sladké, slané a ovocné chutě se střídaly v pomalém rytmu, který nutil pít pomaleji a přemýšlet.
Guest shift Moebiusu v Almě nepůsobil jako jednorázová show, ale spíš jako jasné potvrzení pozice. Bar, který patří do světové špičky, nepotřebuje dokazovat svou důležitost hlasitě. Stačí mu přesné receptury, klidná ruka, jasná vize a skvělá hospitality. Pro Prahu to byl večer, který připomněl, že skutečná barová kultura nevzniká z trendů, ale z dlouhodobého myšlení. A přesně to Moebius do Almy přivezl.
