Po dvanácti letech se jeden z nejvlivnějších českých ginů proměňuje. Martin Žufánek svěřil nový design lahví OMG a OMFG grafickému designérovi Aleši Najbrtovi a ikonickou etiketu očistil na radikální typografii. V rozhovoru pro VisitChef mluví o tom, proč dnes někdy prodává spíš etiketa než destilát, proč mu vadí „šokující" ginové experimenty – a jak se z moravského lihovaru podařilo nastartovat českou ginovou revoluci.
Po víc než deseti letech jsi změnil design etiket OMG a OMFG a přizval k tomu Aleše Najbrta. Proč teď a proč zrovna on?
Dobrá otázka. Za tu dobu, co jsme na trhu, jsme dělali dvakrát redesign celé řady ovocných destilátů, ale na gin jsem se bál sáhnout.
Ten gin je moje definitivní vyjádření, jak má chutnat London Dry styl. Dělám si ho vlastně sám pro sebe. A v poslední době pracuju na tom, abych znovu rozjel vývozy – kvůli poptávce v Česku jsme prostě neměli co vyvážet, v podstatě se to všechno vypilo tady. Ale pokud se gin jednou objeví v regálu v Německu nebo v Itálii, etiketa musí být čitelná i na dálku, i bez kontextu.
Nechtěl jsem tam mít vykreslené byliny a koření, takové to malované. Chtěl jsem to vyčistit typograficky. Proto jsem oslovil Aleše Najbrta.
Zároveň jsem cítil, že přišla správná chvíle. Destilujeme dvacet šest let a ti, co se narodili tehdy, nás dnes vůbec nemusí znát. Dnes je silná základna mladých barmanů, třeba dvacetiletých kluků, kteří si mohou říct, že Žufánek je něco, co ani neznají. Navíc tu máme dobu klesající spotřeby alkoholu – impulz něco změnit, nastartovat nové cesty.
A pak je tu Najbrt samotný. Když uděláš takový krok a spojíš se s nejslavnějším českým designérem – člověkem, který vytvořil vizuál české státnosti, předělal lva, udělal logo Praze i Ostravě – je to jiná zpráva než nová etiketa. Na výstavě o českém designu na Kampě mi přišlo, že dvě třetiny prací byly od Najbrta. Tak ikonické ty práce jsou. Dělá design Karlovarského filmového festivalu, Centra současného umění DOX, obálky časopisům i knihám. A mám štěstí, že jsme kamarádi.
Jak to přátelství vzniklo?
Čistě díky dlouholetému osobnímu vztahu. Minulý rok jsem se ho zeptal, jestli by se nechtěl podívat na gin. Vzal si to jako osobní cíl – je to jeho autorská práce. V grafických studiích na takových věcech často pracují celé týmy, ale tohle dělal Aleš sám.
Jak spolupráce probíhala? Měl jsi jasnou představu, nebo jsi mu dal volné ruce?
Úplně volné ruce. Věděl jsem, že pracuje jen s písmem a fontem, žádné grafické kudrlinky nedělá. Očekával jsem čistě typografické řešení – a splnil to absolutně. Etiketa, která je dnes na lahvích, byl jeho první návrh. Ani jedna změna, jen jsem postupně ladil texty.
V čem je dobrý designér jiný než grafik, který udělá hezkou etiketu?
Když jsme si ten nový design vytiskli a dali na láhev do regálu vedle té původní, ze tří metrů mnohem víc zářil. Díky fontu OMG je viditelnost nesrovnatelná. Máme malé lahve, které v regálu mezi velkými sedmičkami zanikají – musí svítit.
Reakce byly nadšené. Jen pár lidí zmiňovalo tradici a rodinný pocit u starého designu, ale nemůžeš se držet tradice donekonečna. To bych tam musel malovat strýce v kroji s valaškou, což jsou nesmysly. Svět se posouvá.
Vadilo ti na starých etiketách něco konkrétního?
Můj vkus se mění, stejně jako chutě na jídlo nebo pití. Starý font mi přestal vyhovovat, přestal jsem to cítit jako náš produkt. Nechtěl jsem grafické ornamenty ani znázorněné byliny – nikdo stejně nepoznal, že je tam nakreslený lipový květ. Je to zbytečné. Okleštil jsem to na podstatu.
Ty sám jsi vždycky zdůrazňoval, že u destilátů je důležitější obsah než marketing. Jak se na design díváš dnes?
Pětadvacet let to byla pravda. Ale generace se vyměnila a musíš reagovat. Nová generace žije sociálními sítěmi a influencery. Dnes se značky musí víc snažit a ukazovat se na Instagramu. Už to nejede automaticky – jsi pod neustálým tokem informací a musíš být vidět. Budu se do toho muset zase opřít.
Kde je hranice mezi dobrým designem a marketingovým trikem?
Když na něco kouknu, musím tomu věřit. Nemám rád módní výstřelky ani slepé přizpůsobování trendům – růžové barvy jen proto, že jsou populární. Chtěl jsem něco uvěřitelného. Změnili jsme to po třinácti letech, protože se nám vyvinul vkus. Musí to být autentické.
Je vidět, když někdo podlehne trendu a všichni se kopírují. Je to vidět i u telefonů – Apple vydá model s označením E a Samsung hned udělá to samé. Přijde mi to úsměvné.
Nemáš pocit, že se dnes u některých ginů prodává hlavně etiketa a uvnitř je průměrný destilát?
Je to tak. Tady je tolik výrobců a každý se snaží šokovat. Destilují se naprosté šílenosti včetně masa. Jenže ginová kategorie si zaslouží, aby se dodržoval určitý řád. Mám rád moderní varianty ginů, contemporary styl, ale výsledek musí být pořád osvěžující gin připomínající léto. Destilovaní mravenci a podobné výstřelky znevažují celou podstatu ginu jako takového.
OMG patří mezi první české craft giny. Jak se od té doby změnilo vnímání ginu v Česku?
Drasticky. Změna byla brutální.
Když jsme přišli na trh, nikdo jiný to nedělal. Lidé si tehdy neuvědomovali, že gin není jen o silném jalovci jako u komerčních britských značek, které často chutnají jako ochucená vodka – chybělo tomu tělo. Mě okouzlil Monkey 47, který jsem rád pil čistý. Říkal jsem si – to je tak lahodné, tam se toho tolik odehrává, vůbec nemám chuť to ředit tonikem. Chtěl jsem udělat něco podobného v Česku a lidé to rychle ocenili.
Díky naší popularitě se OMG dostal k mnohem více lidem než třeba samotný Monkey 47. A všechny české giny, co vznikly po nás, jsou stejně drahé nebo dražší, protože jsme ukázali, že lidé si za kvalitní gin plný bylin a koření rádi zaplatí.
Čekal jsi, že z ginu bude tak velká kategorie?
Vůbec ne. Šest let nazpět jsem na ginovém festivalu říkal, že tomu dávám dva roky a hype musí skončit. Neskončil. Naopak.
Během covidu jsme krizi nepocítili – lidé nakupovali přímo u nás, což je ideální situace, rekordně se pilo doma. Teď je to jiné. Všude vidíš zdravý životní styl a longevity, lidé už tak nepijí, nechodí do barů, raději jdou spát po večerníčku, aby naspali osm hodin. Chodit do baru je nezdravé, protože tam nemají matchu a ovesné mléko.
Dnes je na trhu snad padesát českých ginů. Ze situace, kdy jsme byli jediní, je tu padesát dalších značek. Trh je saturovaný a víc jich asi trh neuživí. Přetahujeme si navzájem poslední zbývající konzumenty – vinaři, pivovarníci a my.
OMFG je každý rok limitovaná edice s jednou novou botanickou ingrediencí. Jak složité je po tolika letech pořád přicházet s novými nápady?
Vybrat novou ingredienci je těžké – musí tvořit harmonický celek s ostatními bylinami. Proto tam nikdy nebude klobása. Mám ten gin postavený ovocno-citrusovo-kořenitě, takže hledám bylinu, která do tohoto celku pasuje. Letos to byla citronová myrta – krásně se spojí s citronovou trávou a kůrou a celé to pozvedne.
Mám ingredience vybrané na tři ročníky dopředu, takže vím, co bude třeba v edici 2028. Ale je to čím dál těžší.
Přemýšlíš při OMFG i o tom, že si lidé jednotlivé ročníky schovávají a sbírají?
Jasně, právě proto to musí dávat smysl – nejen chuťový, ale i obohacující. Někdo si třeba řekne, že o citronové myrtě nikdy neslyšel. Je to australský keř a má jedinečnou možnost ho ochutnat v moravském ginu. Třeba kadidlo v ginu bylo dost netradiční, ale fungovalo to.
Sleduješ sekundární trh s tvými lahvemi – aukce, sběratele?
Sleduji. Jednu dobu jsem byl známý tím, že jsem přeprodeje těžce nesl. Jako lihovarník nad tím přemýšlíš roky, sháníš drahé suroviny – a pak zjistíš, že 90 procent lidí to má ve skříni jako sekundární platidlo a nikdy to neochutná. Říkáš si, proč to dělám? Připravují se o zážitek, jaký jsem ten rok s OMFG zamýšlel. Desetkrát se to přeprodá a ten poslední to po dvaceti letech otevře a řekne si – co to je? Proč takový hype? Nechutná to, nejsou v tom žádné citrusy.
Gin není whisky. Citrusy jsou těkavé a po letech vyprchají – veškeré kouzlo je pryč. Nedávno jsem pil první ročník OMFG 2014 a byl pořád zatraceně dobrý, ale vůbec ne citrusový. Cítil jsem jen kořeny – anděliku, puškvorec, jalovec. Mexická damiána, která mu dodávala citrusovost, tam už není. Ten gin je super, ale nechutná tak, jak jsem chtěl.
Co dnes rozhoduje o tom, jestli značka na českém trhu obstojí?
Zkušenost. Raději zkouším giny od lihovarů, které mají za sebou destilaci ovocných pálenek. Nemám vztah k palírnám, které jen naskočily na módní vlnu. My jsme začali jako ovocný lihovar a gin jsme udělali jako doplněk, když byl špatný rok na ovoce.
Projekty, které vznikly jen jako reakce na trh – kdy lidé ani neuměli destilovat a prosili mě o receptury za úplatu – mě nezajímaly. Dnes už ani neexistují.
Jak dlouho chceš pokračovat v každoročních edicích OMFG?
OMFG musí být součástí celé naší ginové budoucnosti. Budu rád, když to po mně převezme syn a já ho naučím naši filozofii. Věřím, že mám ještě deset patnáct let na to, mu vše pořádně vysvětlit – jak co zamýšlím a kam to chci směřovat. Strašně rád bych dělal OMFG třeba až do roku 2040. To by mě udělalo šťastným.
Když dnes vezmeš do ruky láhev OMG, vidíš v ní gin, nebo už i designový objekt?
Jsem hrdý. Kluk z moravské vesnice udělal první český řemeslný gin, který byl součástí každého baru v Česku. Prodávali jsme desítky tisíc lahví ročně a inspirovali padesát dalších ginů, které jsou dneska na trhu. Nastartovali jsme v Česku ginovou revoluci a po třinácti letech se dočkala designu světových parametrů. Náš gin dnes prodávají v Singapuru nebo v Itálii, kde ho distribuuje Gaja, nejslavnější vinařský dům. To je skvělý pocit.
