Rozmanitost je v židovské kuchyni na prvním místě. Když však porovnáme vzorce konzumace Židů po celém světě v průběhu věků, je jedna věc jasná: Židy spojuje láska ke sladkému smaženému těstu v jakékoliv (často kruhové) podobě. Pokud jde o Židy a pečivo, je to právě skromná kobliha, která slouží jako jeden prsten, který vládne všem.
Židovský svátek Chanuka, známý také jako Svátek světel, je osmidenní událost, připomínající zázrak při opětovném vysvěcení druhého Chrámu v roce 165 př.n.l. Židé našli po příchodu do Chrámu pouze jednu nádobu s čistým olivovým olejem, která stačila pro chrámový svícen na jeden den. Zázrakem však olej hořel po osm dní, což stačilo, aby byl vylisován, připraven a posvěcen nový olej. Na paměť tohoto zázraku se zapalují svíce a jí se jídla připravená na oleji.
Není donut jako donut
Zatímco v Polsku se na oslavu konce půstu křesťané ládují paczkami - smaženými koblihami z vaječného těsta, plnými ovocné marmelády a posypanými moučkovým cukrem, jejich židovští sousedé paczky upravili tak, že je místo na sádle smažili na šmalcu (kuřecí sádlo pozn. red.), a svou verzi nazvali pončiky. Podobně si sefardští Židé s kořeny ve Španělsku a Latinské Americe pochutnávají na bimuelos, které se připravují z pšeničného těsta ochuceného anýzem nebo dýní, poté se smaží a polévají sladkou polevou. A Židé severoafrického původu si pochutnávají na sfenj, půvabně deformovaných, nadýchaných kroužcích z těsta máčených v medu, často k snídani, někdy na Chanuku a téměř vždy s šálkem uklidňujícího mátového čaje.
Stejně jako jejich předkové si i Židé v Novém světě oblíbili smažené těsto. Podle amerického vzoru si vytvořili vlastní obměny tradice, například to, že díra je spíše pravidlem než výjimkou, a hotový výrobek se máčí v sirupu nebo polevě.
Americké koblihy
Co se týče amerických koblih, otcem zakladatelem (židovským) byl William Rosenburg, tvůrce a dlouholetá tvář společnosti Dunkin' Donuts. Rosenberg se narodil v roce 1916 v Bostonu ve státě Massachusetts a byl synem německých židovských přistěhovalců z Pruska. Rosenberg měl pouze osmileté vzdělání, protože byl nucen předčasně ukončit školu, aby pomohl rodině poté, co během velké hospodářské krize přišli o svůj podnik. Aby vyžil, leštil boty a odklízel sníh, a když v létě vydělal na prodeji ledové tříště na místním závodišti, projevil předčasného podnikatelského ducha. Největší úspěch však Rosenbergovi přineslo otevření skromného podniku s názvem Open Kettle v roce 1948. Káva a koblihy (v ceně 5 centů) se prodávaly lépe než cokoli jiného v nabídce, což Rosenberga a vedení v roce 1950 přimělo ke změně názvu na Dunkin' Donuts.
Rosenberg se zavázal, že bude "připravovat a podávat nejčerstvější a nejchutnější kávu a koblihy rychle a zdvořile v moderních a dobře vybavených prodejnách". Důkazem jeho odhodlání dodržet tento slib je fenomenální růst společnosti; do roku 2021 má více než 3 000 prodejen ve 36 zemích.
Američané také přispěli k technickému pokroku, který způsobil revoluci ve výrobě koblih. Jedním z prvních průkopníků byl Adolph Levitt, ruský židovský uprchlík, který na přelomu století emigroval do New Yorku. Levitt otevřel jeden z prvních obchodů s koblihami v Gothamu, a v roce 1920 vynalezl stroj, který automatizoval výrobu tak, aby zajistil rychlou a efektivní výrobu stejných koblih. Na tento přístroj Levitt navázal dalším vynálezem: standardní směsí na koblihy, kterou brzy převzaly další pekárny po celé zemi.
Dalším inovátorem byl Stan Berman, židovský pekař, který prostřednictvím svého stejnojmenného obchodu nejenže přinesl do Los Angeles dnes známou ikonickou glazovanou koblihu, ale také ji zpopularizoval mezi městskou smetánkou. Během více než padesáti let svého působení se obchod stal oblíbeným místem losangeleských celebrit, jako byli Fred Astaire, Michael Caine nebo Kareem Abdul-Jabbar. Berman pak pomohl zopakovat svůj koncept v Chicagu spolu s dlouholetým přítelem a obchodním partnerem Richem Labriolou, který v roce 2014 založil Stan's Donuts, jež se nyní pyšní několika pobočkami po celém městě.
V Izraeli to mají jinak
Ačkoli Amerika možná díky Rosenbergovi jezdí na Dunkin', izraelští Židé se vyhýbají smaženým větrníkům a bostonským krémům a dávají přednost sufganiot - kuličkám plněným ovocnou džemovou náplní a hojně sypaným moučkovým cukrem. Sufganiot jsou oficiálním jídlem Chanuky od roku 1920. Tyto zázraky bez děr se mohou připravovat z droždí nebo z prášku do pečiva (první způsob přípravy je o svátcích běžnější) a kromě tradiční marmelády se vyrábějí v celé škále příchutí, včetně dulce de leche, vanilkového nebo čokoládového krému a stále kreativnějších příchutí, jako jsou cereálie a mléko. Izraelci jich ročně spotřebují více než 20 milionů a jen izraelské armádě jich je dodáváno přes 1 milion.
