Rozhovor Tomáše Levého se šéfcukrářkou pražského Café Savoy. Koho by zařadila do svého dream teamu, a kterou surovinu má při své práci nejraději?
Šéfcukářka z pražského Café Savoy má za sebou navzdory svému mladému věku bohaté pracovní zkušenosti, včetně reprezentace za Národní tým kuchařů a cukrářů České republiky na mezinárodních kláních. Velela i cukrářům v Hotelu Kings Court Prague, v Iron Gate & Suites, super dezerty připravovala i v pražském SOHO restaurant & lounge.
Vím, že si byla v Národním týmu kuchařů a cukrářů České republiky. Co ti nároďák dal a co ti vzal?
Dalo mi to povědomí o tom, že existuje i něco lepšího, než vidíš na talíři v hospodě. Hezké věci, které se dají dělat třeba na kuchařské olympiádě. Lepší, než jsem do té doby viděla.
Našla jsi tam něco, co tě může profesně posunout dál? Co můžeš využít?
Na takových soutěžích se nedělají věci, které by si pak mohl dělat normálně v práci. Takže z tohoto pohledu mi to vlastně nedalo vůbec nic.
A vzalo ti to něco?
Spoustu času a iluzí. Je to vlastně jakási uzavřená skupina lidí, která mezi sebe nikoho moc nepustí. Místy jsem si tam připadala nepatřičně. Moje cesta do gastra nebyla úplně standardní. Nejdříve jsem studovala Filozofickou fakultu a přitom vařila v hospodě. Až pak jsem si udělala výuční list a začala dělat cukrařinu. A rovnou ze školy jsem naskočila do Národního týmu, do rozjetého vlaku, kde jsem zůstala rok a půl.
Vyjmenuj mi tři své nejoblíbenější suroviny, se kterými pracuješ. Proč se právě tyhle dostaly do tvého řebříčku?
Tonka fazole, Tanariva od Valrhony a káva. Kafe používám hodně do bonbónů, čokoládové bonbony mě baví dělat ze všeho nejvíc. Tonka fazole proto, že je jiná. Mám ráda její kombinace s čokoládou.
A je nějaká surovina, kterou nerada používáš?
Citrony.
Jídlo, které nemáš ráda?
Ledvinky.
Cukrářská technika, kterou nemusíš?
Nic takového nemám.
Máš pocit, že být ženou ve svém oboru má své výhody?
Tak to určitě ne. I když je víc cukrářek, než cukrářů, tak jako šéfcukrářka moc výhod nemám. Přece jenom je v gastru víc chlapů, než žen. Třeba na naší poradě managementu jsem jediná ženská. Ale je to v pohodě.
Máš možnost postavit si svůj dream team. Kdo by tam nechyběl?
Cedric Grolet – to je moje platonická láska a dělá nejlepší dezerty, co jsem kdy viděla; Terezu Rákosníkovou, to je moje spřízněná duše; Lukáše Skálu a bývalou kolegyni Renatu Kotvanovou.
Vaříš doma?
Vařím.
Co třeba?
Hodně Asii, jinak se snažím jíst střídmě. Chodím hodně běhat a cvičit. Takže maso, zelenina, rýže… Lehké věci.
Kdybys měla na prvním rande připravit dezert pro svého vysněného chlapa, co by to bylo?
Viděl jsi film Grandhotel Budapešť? Udělala bych tu kurtizánku. Jednou jsem jí už dělala, je skvělá.
Tvůj ideální den?
Vstát v devět hodin, sladké vafle k snídani, hodinku si zdřímnout, pak si jít zacvičit, dát si oběd, hodinku si zdřímnout, dát si svačinu a jít na procházku.
A telefon bys měla zapnutý nebo vypnutý?
Jsem na něm závislá, takže zapnutý a u sebe.
A další závislosti?
Kafe, cigarety, sociální sítě. Hlavně Instagram. Koukám na holky, jak cvičí.
Kam si v Praze nejraději zajdeš na drink a kam na jídlo?
Alkohol nepiju. Na jídlo Sia restaurant. Vždy si dám Kung-pao. A mangovo-kokosovou zmrzlinu.
Tvůj nejhorší zážitek v restauraci?
Nemám žádný špatný zážitek, mám jenom ty dobré.
