Svět gastronomie na prahu roku 2026 nehledá jeden dominantní směr. Podle inspektorů Michelin Guide se kuchyně po celém světě vyvíjejí spíš v souběžných liniích – tichých, ale o to silnějších. Nejde o efektní revoluce, nýbrž o návrat k podstatě: k surovině, technice, času a smyslu pohostinnosti.
České gastro na správné cestě
To, co dnes Michelin Guide pojmenovává jako globální gastronomické trendy, není pro českou scénu žádnou novinkou. Řadu z těchto směrů sledujeme na domácích talířích už několik let – často dřív, než se o nich začalo mluvit v širším mezinárodním kontextu.
Na pokrmy pracující s fermentací a časem jako klíčovou ingrediencí mohou hosté vyrazit do řady restaurací – od pražské Almy, přes restauraci Štangl, až po Field, kde se s fermentovanými složkami pracuje dlouhodobě a systematicky. Chléb s jemným, ale čitelným dotekem kouře se stal poznávacím znamením Esky už před lety, zatímco moderní twisty českých klasik, které respektují tradici, ale mluví současným jazykem, si mohou hosté užít nejen v Praze, ale i v regionech – například v restauracích Cattaleya nebo Sejkora.
A to je jen malý výřez. Silných gastrospotů, které tyto trendy přirozeně rozvíjejí, je po celé republice výrazně víc. Michelin Guide tak v roce 2026 spíše potvrzuje směr, kterým se česká gastronomie už nějaký čas ubírá – s důrazem na surovinu, techniku, paměť chuti a skutečnou pohostinnost.
A taky u sousedů - pokud chcete navštívit špičkovou restauraci, která do svého menu už několik let zmíněné trend přepisuje, zajeďte si do Bratislavy, do restaurace ECK.
„If you’ve been dining out lately, you may have felt it: There’s no single ‘big trend’ shaping menus anymore. Instead, a handful of ingredients are quietly stepping into the spotlight.“
(Michelin Guide, Top Food Trends 2026)
1. Oheň, kouř a otevřený plamen
Vaření nad otevřeným ohněm se podle inspektorů Michelin Guide stalo běžnou součástí špičkových kuchyní napříč kontinenty. Nejde přitom o efektní show, ale o návrat k technice, která umožňuje surovinám mluvit samy za sebe. Oheň dodává pokrmům kouřovost, hloubku a přirozenou strukturu – bez zbytečných zásahů.
Tento přístup vidí Michelin od Skandinávie přes Latinskou Ameriku až po Asii. V českém kontextu nejde o nic cizího – otevřený oheň, gril, kamna nebo pec patřily k tradičnímu vaření dávno předtím, než jsme začali mluvit o moderní gastronomii. Dnes se k nim špičkoví kuchaři vracejí s větší přesností a respektem k detailu.
2. Tradiční kuchyně, ale srozumitelně a současně
Inspektoři si všímají trendu, kdy se národní a regionální kuchyně zbavují nánosu těžkopádnosti, aniž by ztratily identitu. Nejde o popření tradice, ale o její zpřehlednění – lehčí techniky, čistší chutě, menší důraz na tuk a větší na surovinu samotnou.
V Polsku, Maďarsku nebo Číně tak vznikají jídla, která jasně vycházejí z místních kořenů, ale působí současně a srozumitelně i pro mezinárodní publikum. V českém prostředí je to velmi blízké téma: svíčková, guláš nebo omáčky obecně dnes čím dál častěji dostávají modernější podobu – méně mouky, více chuti, lepší práce s masem i zeleninou. Tradice zůstává, forma se vyvíjí.
3. Hořkost a chuťová hloubka
Hořkost a umami přestávají být jen doplňkem nebo kontrastem. Podle Michelin Guide se z nich stává plnohodnotná chuťová osa pokrmů – v hlavních chodech i dezertech. Čekanka, radicchio, fermentované produkty, silné vývary nebo dlouze tažené omáčky vytvářejí chuť, která není prvoplánová, ale vrstevnatá.
Pro českého čtenáře to není nic cizího: pivo, hořké byliny, tmavé omáčky nebo kyselo pracují s podobnou logikou. Rozdíl je v tom, že současná gastronomie s těmito chutěmi zachází jemněji a vědoměji.
4. Čas jako plnohodnotná ingredience
Fermentace, zrání a pomalé procesy jsou podle inspektorů jedním z klíčových trendů roku 2026. Čas zde není technickým omezením, ale aktivním nástrojem tvorby chuti. Ať už jde o fermentovanou zeleninu v Kanadě, zrající ryby ve Francii nebo dlouhodobě uchovávané suroviny v severských kuchyních.
V českém prostředí máme velmi silnou paralelu: kysané zelí, nakládaná zelenina, kvašené okurky nebo chléb s kváskem – postupy, které používaly naše babičky a prababičky z nutnosti, dnes znovu objevujeme pro jejich chuťovou hloubku a přirozenost. Michelin Guide ukazuje, že právě tyto „obyčejné“ techniky mají v moderní gastronomii pevné místo.
5. Nostalgie klasiky – nejen francouzské
Michelin Guide zaznamenává silný návrat ke klasickým francouzským jídlům – blanquette, oeufs mayonnaise nebo île flottante se objevují na menu v nové, lehčí podobě. Nejde o retro pro efekt, ale o vědomou práci s pamětí chuti.
Tento trend je snadno přenositelný i do českého kontextu. Nostalgii dnes nesou buchty, kynuté knedlíky, omáčky „jako od babičky“ nebo poctivé dezerty, které se v moderních restauracích objevují v kultivovanější, přesnější podobě. Hosté v nich hledají emoci, nikoli muzeální exponát.
6. Služba jako hospitality
Zatímco dříve byla služba často vnímána jen jako nutný rámec, dnes se podle inspektorů Michelin Guide stává součástí identity restaurace. Tradiční servis u stolu, dokončování pokrmů před hostem nebo naopak otevřený counter, kde host sleduje kuchaře z bezprostřední blízkosti – obojí funguje, pokud dává smysl konceptu.
Klíčové slovo je hospitality. Ne formálnost, ale schopnost vytvořit pocit přijetí, klidu a pozornosti. I v Česku je vidět, že hosté čím dál víc oceňují restaurace, kde se cítí přirozeně – bez zbytečné strojenosti, ale s profesionální péčí.
7. Nové gastronomické magnety
Francie a Japonsko zůstávají podle Michelin Guide zásadními pilíři světové gastronomie. Zároveň ale sílí regiony jako jihovýchodní Asie, Čína nebo Thajsko, které přitahují kuchaře hledající nové impulzy. Tyto kuchyně kombinují silnou tradici s otevřeností vůči světu – a právě v tom spočívá jejich síla.
Shrnutí: méně efektu, víc podstaty
Přehled gastronomických trendů pro rok 2026 od Michelin Guide neukazuje na jednu revoluci, ale na zrání celého oboru. Kuchyně se zpomalují, zjednodušují a zároveň prohlubují. Oheň, čas, tradice, chuťová paměť i skutečná pohostinnost se znovu dostávají do popředí.
Pro českého čtenáře je důležité, že většina těchto trendů není vzdáleným exotickým světem. Naopak – má kořeny v našem vlastním kulinárním dědictví. Kysané zelí, omáčky, otevřený oheň, fermentace nebo nostalgie chutí dětství dnes dostávají nový význam a jazyk. Michelin Guide tak nepřímo potvrzuje, že budoucnost gastronomie nestojí na popření minulosti, ale na její kultivované interpretaci.
Zdroj: Michelin Guide
