První sérii seriálu Medvěd jsme popsali jako "inspirativní spojení krásného gurmánského filmu a delirické sondy do světa provinční gastronomie“. Ve druhé sérii zůstávají některé věci stejné: kuchařský žargon, pěkné záběry jídla a fotrovský soundtrack od R.E.M. Ale "Medvěd" už není příběh kuchaře, který se odehrává jen v kuchyni.
Nyní je to příběh kuchyně a celého jejího týmu. Tam, kde se první série soustředila na Carmyho Berzatta (Jeremy Allen White), elitního kuchaře, který se snaží zachránit a přebudovat rodinný podnik po sebevraždě svého bratra Michaela (Jon Bernthal), je druhá série ke svému velkému (ne)prospěchu o týmu. A toho deliria je tam o řádnou porci více.
Podobně jako sportovní film ze staré školy sledujeme tým, který je outsiderem a prochází sezónou přestavby. A ta přestavba je zde doslovná: ze sousedské restaurace se sendviči, na Medvěda - špičkovou restauraci s ambicemi na michelinskou hvězdu. Z nervy drásajícího seriálu o vaření se stal nervy drásající pořad „Jak se staví sen“, ve kterém už chybí jen Přemek Podlaha.
Druhá sezóna je nyní v mnoha ohledech příběhem Carmyho kolegyně - Sydney (Ayo Edebiri), tiše doutnající bomby, která by svoji nervozitu a nedůvěru v úspěch mohla rozdávat. Tentam je sebevědomý tahoun kuchyně. I druhá série je o prokletí a požehnání kuchařského povolání (nepleťte si se zaměstnáním). V jedné z prvních epizod této sezóny sledujeme Sydney na obhlídce konkurenčních podniků, kde poslouchá hrůzostrašné příběhy o přežití v gastro byznysu s nízkými maržemi. Epizoda, kterou režírovala Joanna Calo, využívá prostřihy a luxusní záběry na jídlo i práci v kuchyni, nejen jako prvoplánové food porno, ale především jako formu sdělení, že o jídle se dá přemýšlet a přes jídlo se dát vnímat svět kolem nás.
Podnikání, které živí lidi, lidi také požírá
"Medvěd" si o tom nedělá iluze, ale zároveň se nestydí v tom vidět i jistou hodnotu. Tvrdí, že skvělá restaurace je o starání se o zákazníka, aby se cítil hýčkaný - postavy mluví o práci v obsluze, jako by to bylo povolání z boží vůle. Ale je tu také péče, učení se disciplíně, dělání věcí obtížným způsobem, protože diamanty se přeci tvoří pod tlakem. Je to tak i s Richiem, který se během týdne změní z rozvedeného lůzra na chlápka, který nosí obleky a váží si sám sebe, z křiklouna bez schopností na kouzelníka v čele podniku, který dokáže kočírovat jako mazák celý plac. Stalo se to všechno neuvěřitelně rychle? Rozhodně. A především neuvěřitelně. Ale dává to smysl v duchu "Medvěda", který věří, že každý se může stát předmětem asanace, každý se dá opravit.
Obrácení Richieho Pištory
Poté, co jsme sledovali nemalé trampoty s rekonstrukcí a ještě větší trable hlavních představitelů s vlastními životy, otevření restaurace samotné se odehrává v posledních dvou epizodách. A to jsou také jediné epizody, které se tematicky vrací do samotného provozu. Závěr a zkušební provoz je stejně rychlý a neuvěřitelný jako obrácení Richieho Pištory. A opět to dává smysl. První série byla ohromujícím předkrmem, druhou berme jako povinný (ale ne už tak chutný) mezichod a těšíme se na tu třetí. Třeba se konečně Carmy s tou Sydney vyspí.
