Když se na malou loď Arwen vmáčkne deset lidí, nezbývá prostor na zbytečné pohyby – ale o to víc zůstává na intenzivní zážitky. Přesně taková byla večerní plavba po Vltavě s Pavlem Tvarohem, koktejlovým vizionářem a majitelem londýnského baru Lounge Bohemia. V jeho podání totiž koktejly netečou ze sklenky, ale objevují se jako oliva na stromku, humus s chipsy nebo třeba křehká koule Piña Colady doprovázená vatou z bůčku. A když k tomu přidáte pohled na noční Prahu z hladiny řeky, dostanete zážitek, který vás přenese nejen v prostoru, ale i v čase.
Noční Praha, deset koktejlů a jedna mapa světa
Je osm večer, na břehu se mísí teplé světlo lamp s ostrými neony barů a restaurací. Vltava má zrcadlově klidnou hladinu, jen občas narušenou jemnou vlnkou od projíždějící lodě. Arwen se tiše odpojuje od mola, motor jen pobrukuje.
Každý z hostů drží malou mapu světa a hrst barevných špendlíků. Pravidla hry Cocktail History – journey tasting menu jsou jednoduchá: hádej, odkud koktejl pochází, a zapíchni svůj tip. Pavel Tvaroh stojí u malého stolku uprostřed paluby, vedle něj jeho pravá ruka Klára Trčková. Jeho úsměv má trochu šibalský podtón, jako by věděl, že většina tipů hostů skončí úplně jinde, než by měla.
První drink: Vodka Martini. Tady není žádná sklenka – vodka je ukrytá v těle zelené olivy, která visí na miniaturním stromku. „Utrhni si,“ pobízí Tvaroh a všichni si poprvé uvědomujeme, že tahle degustace bude hlavně o překvapení.
Textury, které popírají gravitaci
Negroni přichází jako hummus. Pěna z ginu a vermutu připomíná hedvábí, dehydratované Campari křupe mezi zuby a pomerančové chipsy hrají sladko-hořkou předehru k soustu klasického caprese napíchnutého na jehle. Gin & Tonic zase rozehrává malé divadlo – tři barevné maliny, každá jiná, ale teprve ta třetí má všechno pohromadě. Hosté se smějí, když zjišťují, jak lehce se nechali nachytat.
Paloma je v pevném skupenství – hluboce zmražená tequila s grapefruitem, bublinky sody se uvolňují ze suchého ledu. Dotek soli je přesně takový, jaký má být. Na straně čekají tři miniaturní kuřecí nožičky s kapkou guacamole – kombinace, která působí trochu surrealisticky, dokud se chutě nespojí.
Old Fashioned se proměnil v mísu udon nudlové polévky z japonské whisky s čajem Earl Grey a kokosovou šťávou. Po straně kousek tuňáka s wasabi-teriyaki, který spíš pohladí, než aby pálil.
Kachní noha a bůček v oblacích
Kdo zná Pavlovu práci, čeká i jeho „kachní nohu“. Tentokrát na ní leží dortík z kachních jater a brusinek, a vedle se odvíjí voňavý příběh – parfém z černého a zeleného pepře, santalového dřeva, vanilky, pačule a kůže. „Prý na Vltavě zmizely labutě. Rád bych řekl, že s tím nemáme nic společného,“ pronese Tvaroh a nechá hosty se smát, i trochu váhat.
Karibská zastávka znamená Piña Coladu – křehkou kouli, která praskne v ústech a uvolní celou kompozici ananasu a rumu. Vedle na talířku vata z bůčku, pod ní kousek křupavé vepřové kůže po způsobu Chicharron, koriandr a ananas. Slušná výzva pro ty, kteří si myslí, že Piña Colada je jen sladký krémový drink na pláži.
White Russian je hra na schovávanou – finger food z kávového a kakaového likéru a smetany s kaviárem nás navede k matrjošce, ve které najdeme zmraženou bílou lahvičku. Jediný doušek a koktejl se pomalu uvolňuje na patře. Espresso Martini pak jemně pohladí jako hladká espuma s biscuitem z dehydratovaného Amaretta.
Nanuk jako podpis na konci
„Když pojedete kousek od Prahy, asi 200 kilometrů, dostanete se do města, kde jezdí šalina. A když to přejedete o dalších padesát kilometrů dál, narazíte na Žufánky,“ uvádí poslední chod Tvaroh. Žufánkovic hruškovice se skořicí přichází jako malý nanuk v neprůhledném obalu. Hosté ho otevírají pomalu, jako by to byl poslední dárek večera.
Plavba končí, Praha se od nás vzdaluje, a loď se tiše vrací k molu. V mapách před sebou máme barevnou mozaiku špendlíků – ne úplně přesnou, ale o to zábavnější. Degustace Pavla Tvaroha zůstává v paměti nejen chutí a texturami, ale i tím, jak hladce dokáže spojit hru, gastronomii a scénografii. A možná hlavně tím, že na Arwenu se sklenka nikdy nechytá za stopku – protože tu žádná sklenka není.
