Ani čokoláda snad nemůže být sladší než tahle story. Kniha z rukou čokoholika se zabývá židovskou historií čokolády: odkud a kam čokoládová cesta vedla a jak se prosadila v kuchyních ve Francii, Německu, nebo třeba Curaçau.
Kdybyste sestavili seznam nejžidovštějších jídel, pravděpodobně by na něm byla jídla jako kuřecí polévka, hamin, gefilte fish a chala. A čokoláda? Pravděpodobně ne. Kdyby to bylo na Michaelu Leventhalovi, autorovi knihy "Babka, Boulou a Blintzes: Židovské čokoládové recepty z celého světa", čokoláda by měla být mezi těmito ikonickými židovskými jídly na prvním místě. To proto, že Židé sehráli rozhodující roli v její výrobě a popularizaci.
Know-how ze španělsko-francouzské hranice
Podle Leventhala se na dovozu a prodeji kakaových bobů integrálně podíleli španělští obchodníci, kteří byli Židé nebo měli židovský původ (tzv. conversos, kteří byli během inkvizice ve Španělsku nuceni konvertovat). Z těchto bobů se nakonec naučili vyrábět čokoládu. Jak se židovská diaspora po inkvizici šířila ze Španělska, rozšiřovalo se i jejich know-how v oblasti výroby čokolády.
Sám Leventhal se začal zajímat o židovskou roli v čokoládové story poté, co se mu dostala do rukou kniha rabínky Deborah Prinzové s názvem On the Chocolate Trail. Sám sebe vidí jako nenapravitelného čokoholika. Že se Židé tolik podíleli na marketingu a výrobě čokolády, pro něj prý bylo úžasným objevem.
Jsou to tři roky, co vzal svou rodinu do Bayonne, města v jižní Francii u hranic se Španělskem, aby se hlouběji ponořil do historického spojení mezi Židy a čokoládou. Bayonne, zvané též hlavní město čokolády, se pyšní rovnou dvěma muzei čokolády. Obě připisují Židům jistou roli v bayonnském čokoládovém průmyslu. V 17. století žili Židé v Bayonne ve čtvrti zvané Saint Esprit. Přes den se tahali do centra města s masivním zařízením na mletí kakaa, za soumraku jej museli odnést zpět do svých domovů v ghettu.
Bylo to období, kdy židovští pekaři představili svým spoluobčanům ve městě čokoládové dorty a náplně. Záhy vzrostly současně nadšení i odpor. Bayonňané totiž podle Leventhala chtěli Židům zakázat vyrábět čokoládu hned, tedy hned poté, co se ji sami naučí pořádně vyrábět. Leventhal v knize také tvrdí: „Ve dvacátých letech 17. století existovala řada zákonů zakazujících Židům vyrábět čokoládu, prodávat ji v obchodech a skladech v Bayonne. V roce 1860 v Saint Esprit zůstali pouze dva židovští řemeslníci, kteří se věnovali výrobě čokolády, ale v Bayonne bylo stále 32 výrobců čokolády, což je na poměrně malé město hodně velký počet".
Kromě podrobného popisu čokoládové historie Bayonne Leventhal ukazuje, jak se výroba čokolády rozšířila po celé Evropě a Severní Americe, často díky židovským podnikatelům. Dle autora knihy v roce 1650 otevřel Žid Jacob první kavárnu v Anglii, kde podával kávu a horkou čokoládu. O několik let později začal židovský čokolatiér vyrábět čokoládu v Belgii. Židovská čokoládová stopa se tedy čím dále více klikatí.
Slaná čokoláda
Úvodní eseje o historii čokolády a roli Židů při její popularizaci máme konečně za sebou a můžeme se ponořit do více než padesáti receptů, které autor do knihy shromáždil. Sbírka obsahuje pokrmy, které využívají čokoládu na sladko, ale i ve slané formě.
Nejstarší receptura pochází od matky všech židovských spisovatelů o jídle, Joan Nathanové. Jedná se o 400 let starý recept na čokoládový mandlový koláč. Ten se ústně předával z matek na dcery, a to nejprve ve španělštině, pak v ladino (jazyk sefadských židů, pozn. red.) a nakonec ve francouzštině. Pochází prý původně z židovské rodiny z Bayonne.
Najdete zde recept na horkou čokoládu z Curaçaa, karibského ostrova, kde se koncem 16. století usadil Žid z Bayonne a pomohl zde založit čokoládový průmysl. Ke starým receptům přidal Leventhal nové, některé dosud nepublikované, například čokoládovou tahini kůru Rachel Daviesové nebo blintzes s krémovým sýrem a nutellou od Amira Batita.
Při sestavování receptů se Leventhal snažil získat reprezentativní vzorek z celého světa, včetně Curaçaa, Izraele, Egypta, Francie, Německa, Maďarska, Itálie, Nizozemska, Spojených států a Turecka. Z Tuniska pochází recept na boulou, popisovaný jako něco mezi koláčem a sušenkou. Z australského Monday Morning Cooking Clubu pochází recept na slavný dort s čokoládou a marmeládou. Ze slaných receptů je tu dokonce klasická lilková caponata ze Sicílie, ano – skutečně s čokoládou.
Kniha, jak říká Leventhal, byla jeho srdcovým projektem. Po rodinném výletu do Bayonne pro sebe začal sbírat recepty na čokoládu. Rozhodl se napsat tuto knihu a použít ji jako prostředek pro získání finančních prostředků pro britskou organizaci Chai Cancer Care, která podporuje pacienty s rakovinou. Výtěžek z prodeje této knihy jde přímo společnosti Chai.
Zdroj: myjewishlearning.com
