Prověřená verze o tom, jak restaurace Le Beccherie v Trevisu představila tento dezert světu v 70. letech 20. století a změnila tak naše životy jednou provždy.
Ano, opravdu existovala doba, kdy lidstvo žilo bez tohoto dezertu. A to do okamžiku, kdy Adu Campeola napadlo namočit piškoty do silného espressa, vrstvit je do zapékací misky, zalít směsí mascarpone, žloutků, smetany a cukru, posypat kakaovým práškem, vychladit a podávat.
Ale jak to bylo vlastně doopravdy? Existuje řada příběhů a legend o vzniku tohoto skvělého dezertu, ale naše verze je (prý) prověřená. Adova manželka Alba spolu Robertem Linguanottem, cukrářem v Le Beccherie, jsou považováni za vůbec první, kdo tuto kombinaci vyzkoušeli. Podle jedné varianty Linguanotto omylem upustil mascarpone do mísy s cukrem a vejci a později spolu s Campeolem přidal piškoty namočené v espressu, aby to trochu nakoplo chuťové buňky. Jiná varianta tvrdí, že nešlo o náhodu. V době, kdy se Adovi a Albě narodil syn, si Alba často dopřávala sladký vaječný krém s kapkou espressa na povzbuzení nebo spíše uklidnění. Podle tohoto vyprávění spolu s Linguanottem nakonec tuto pochoutku přeměnili na tiramisu.
Tiramisu makronky?
Ať už byla inspirace jakákoli, pokrm se před uvedením na trh ještě chvíli upravoval a po zdokonalení se okamžitě stal hitem. Během několika let se tiramisu (což znamená "povzbuzující") dostalo na jídelní lístky po celé Itálii. V roce 1981 pak jeho přednosti vyzdvihl spisovatel Giuseppe Maffioli. Nakonec se mu (tiramisu) podařilo udělat transatlantický skok a zabydlelo se na amerických jídelních lístcích stejně jako vitello tonnato a pesto. Časem se objevilo nespočet rozšíření řady tiramisu, včetně tvarohového koláče, zmrzliny, dortových nanuků, koláčků a dokonce i typické italsko-francouzské spolupráce: tiramisu makronky. Jako u každého vyčpělého trendu následovaly ohavnosti (tiramisu koblihy, tiramisu palačinky, koktejly s příchutí tiramisu a další). Linguanotto jednou řekl reportérovi, že viděl pokrm připravený ze smetanového sýra a ananasu. V roce 2013 si dokonce italský astronaut vyžádal, aby bylo tiramisu na jídelním lístku pro Mezinárodní vesmírnou stanici, a opravdu pro něj byla vytvořena verze vhodná do vesmíru. Ještě, že si soudruh V. Remek neměl možnost nechat připravit krtečka.
Náš dezert patří všem
Campeolovi a Linguanotto nikdy nepodnikli žádné kroky, aby si na tiramisu vytvořili patent nebo jinou formu výhradního práva. Jeden recept na tiramisu byl nakonec v roce 2010 certifikován organizací Accademia Italiana della Cucina, spolkem založeným v Miláně v roce 1953 na podporu italské kuchyně. V roce 2013 se pak Luca Zaia, guvernér regionu Veneto, do kterého patří i Treviso, zasadil o to, aby tiramisu získalo certifikaci Evropské unie, která by kodifikovala Campeolův recept a omezila používání názvu "tiramisu" na výrobky, které se přesně řídí jeho pokyny a ingrediencemi. Zaia, člen pravicové strany Liga severu (obdoba našeho SPD, pozn. red.), v italském parlamentu dokonce prohlásil, že existuje příliš mnoho bastardizovaných verzí tiramisu, "které nedělají čest oddanosti a kreativitě místa, kde se zrodilo". Evropská unie již dříve certifikovala řadu regionálních potravinářských výrobků, včetně sýra Roquefort, šampaňského a neapolské pizzy Margherita.
A můžete dnes restauraci Le Beccherie dnes navštívit? Budete se divit, ale můžete. Tiramisu zůstává na jídelním lístku a samozřejmě se nezměnila ani receptura.
Zdroj: myjewishlearning.com
