Když McDonald’s v roce 2015 představil samoobslužné kiosky, vzbudilo to obrovský rozruch. Hosté najednou mohli objednávat sami, bez fronty a bez stresu. Někteří si tehdy ťukali na čelo: „Tohle přece nemůže fungovat. Lidi chtějí mluvit s číšníkem, ne s obrazovkou.“ Jenže realita ukázala pravý opak. Technologie se prosadila a dnes už ji bereme jako samozřejmost.
Dnes kiosky pronikají daleko za hranice fastfoodu. Najdeme je v moderních bistrech jako Pho100 v centru Prahy, v hotelových lobby typu Clarion Congress Hotel Prague, a krok za krokem si hledají místo i v kavárnách či menších gastro konceptech. Fenomén, který působil jako výstřelek, se stal pevnou součástí gastronomické mapy. Ať se nám to líbí, nebo ne.
Čas a jistota
Pro hosta může být kiosek synonymem svobody. Už žádné nervózní postávání ve frontě, žádné „rychle, za mnou čekají další“. Místo toho má člověk čas. Může si projít menu, podívat se na alergeny, přidat si ingredience podle chuti. A když se rozhodne objednat burger se třemi plátky sýra a bez cibule – stačí pár dotyků.
Technologie navíc eliminuje chyby. Kolikrát jsme zažili, že obsluha objednávku špatně slyšela nebo si ji zapamatovala jinak? Kiosek se neunaví, nezapomene a nedělá chyby. Host má pocit, že má vše pod kontrolou – a to je v dnešní době jedna z největších hodnot.
Tvrdá čísla, která nelze ignorovat
Z pohledu provozního manažera je kiosek především o ekonomice, která se počítá na dny, ne na roky. Klasický model znamená mít pokladnu a zaměstnance, což obnáší zhruba tisíc eur počáteční investice a každý měsíc dalších dvanáct set eur na mzdách. Kiosek je na první pohled dražší – pořízení stojí okolo tří tisíc eur – ale jeho provozní náklady se pohybují jen kolem stovky měsíčně.
Rozdíl? Měsíčně úspora přes tisíc eur. Jinými slovy: po dvou měsících je investice zpátky a v dalším roce kiosek vydělá podniku čistých jedenáct tisíc dvě stě eur. To už není kosmetická úspora, ale peníze, které mohou rozhodnout o tom, zda si restaurace pořídí lepší vybavení kuchyně, investuje do marketingu nebo zaplatí člověka, který přinese hostům skutečnou hodnotu.
Kiosek tak není jen obrazovka na zdi. Je to finanční nástroj, který pomáhá podniku dýchat volněji.
Data jako nové koření gastronomie
Kiosek není jen stroj na objednávky, ale i citlivý zapisovatel zvyků a přání hostů. Zatímco personál se stará o servis, technologie tiše sbírá informace o tom, co lidé opravdu chtějí. V jakou denní dobu se nejčastěji objednává pho? Které kombinace jídel hosté milují a které naopak moc netáhnou? A proč se pondělní rána neobejdou bez latté?
Taková data nejsou jen čísla v tabulce. V rukou šéfkuchaře mohou pomoci upravit menu tak, aby odráželo skutečné chutě hostů. Manažer díky nim lépe rozloží směny a barista může zjistit, kdy má smysl posílit tým. Je to vlastně nový druh zpětné vazby – ne prostřednictvím recenzí, ale prostřednictvím reálného chování lidí.
A co je nejdůležitější: data nikdy nenahradí lidský kontakt, ale mohou mu pomoci. Díky nim se personál může připravit, být o krok napřed a nabídnout hostovi to, co možná ani sám nečekal. V tom je jejich skutečná hodnota.
Kam kiosky patří a kam ne
Není sporu o tom, že kiosky mají své jasné místo. Tam, kde je rychlost a přehlednost důležitější než osobní konverzace, fungují skvěle. Fastfoody, hotelové snídaně, kavárny v ranní špičce nebo bistra u nádraží – to jsou prostředí, kde host ocení, že se nemusí zdržovat a může mít vše vyřešeno během pár minut. Fronty se zkracují, obsluha se soustředí na servis a celý provoz běží hladce.
Ale jsou i místa, kde obrazovka jednoduše nemá co dělat. Představte si fine dining restauraci oceněnou v Michelin Guide, kde je každý chod servírován jako příběh. Tam se host nechává vést someliérem, ptá se šéfa sálu na doporučení a očekává, že za jídlem bude stát člověk, ne algoritmus. Nebo koktejlový bar, kde si drink objednáváte přímo od barmana. To, že vám při přípravě povypráví o rumu z malého karibského ostrova, je stejně důležité jako samotný koktejl.
Podobně v butikových hotelech je check-in rituál. Krátký rozhovor s recepčním, doporučení na večerní procházku po městě nebo tip na lokální kavárnu – to vše tvoří atmosféru, kterou by žádný kiosek neuměl nahradit.
Technologie má tedy v gastronomii své pevné místo, ale ne všude. Jsou prostory, kde host očekává především efektivitu a rychlost. A jsou prostory, kde je lidský kontakt součástí zážitku a bez něj by zážitek jednoduše nebyl kompletní.
„Naše kiosky nejsou jen obrazovka s menu. Každé řešení navrhujeme na míru konkrétnímu provozu a jeho potřebám – od designu až po software. Přesně tak, aby zapadlo do rytmu restaurace a nebylo jen cizím prvkem v interiéru,“ vysvětluje Martin Valášek ze společnosti Simpleo, s.r.o., která se vývojem a výrobou takových terminálů – kiosků zabývá a dodává je na český i slovenský trh.
Realita, se kterou je třeba počítat
Samoobslužné kiosky nejsou budoucnost, ale přítomnost. Nepřišly, aby nahradily lidi. Přišly proto, aby jim ulevily. A také proto, že čísla jednoduše hovoří jasně.
Otázka tedy není, zda kiosky v gastronomii zůstanou. Otázka je spíše jiná: Jak se s nimi naučíme pracovat, aby host odešel spokojený? Protože ať už si u objednávky povídáme s číšníkem, nebo ťukáme do obrazovky, cíl je vždy stejný – dobrý pocit z toho, že jsme byli vítaní, pochopení a obsloužení s péčí.
A v tom je místo kiosků pevně dané. Ať se nám to líbí, nebo ne.
