Kolaps může přivodit nevratné poškození organismu a následky si potom poneseme po zbytek života.
Hubnoucí režimy provázené hladověním v naprosté většině k dlouhodobé redukci váhy nepomůžou. A zdravému a správnému fungování organismu už vůbec ne. Stručně řečeno, úplná pitomost hned od začátku směřující k neúspěchu!
Hladovění je velice nekomfortní stav, ale to není to nejdůležitější. Pomineme-li, že hladový je neustále unavený, nevýkonný a podrážděný, organismus dokáže na hlad poměrně efektivně reagovat (to je dáno evolučním vývojem) a adaptuje se. Z prvních přijatých potravin po hladovění si živiny "uloží" na horší časy, což asi nebude cílem hubnoucího člověka.
Hlad v nás vyvolává chutě a po delší době hladovění více méně každý povolí a sní hned to první, na co narazí. Kdo chce zhubnout, musí si zkrátka upravit příjem potravy tak, aby hladu předcházel – tedy menší, ale zato častější porce.
K hladovění se můžeme dopracovat buď zvýšeným výdejem energie, nebo naopak přílišným ubráním příjmu potravy. Anebo obojím dohromady a v důsledku toho to dotáhneme až ke kolapsu organizmu způsobeného velkým energetickým deficitem. Toto není dobré podceňovat. Kolaps může přivodit nevratné poškození organismu a následky si potom poneseme po zbytek života.
Hladovění a stres
Na hladovění je třeba dávat si pozor obzvlášť v období, kdy jsme vystavováni těžkému stresu. V takovém období naše tělo funguje ve vysoce výkonném režimu a člověk často nevnímá, že má vlastně hlad. Tento pocit se dostaví až ve chvíli, kdy stres opadne. Nastane-li toto až koncem dne, je již pozdě dohánět, co jsme za den odbyli. Přesto to leckdo, přirozenou reakcí, udělá a nají se pořádně až večer.
Během stresu náš mozek (a často nejen mozek) jede na plné obrátky a to pro tělo znamená výrazně vyšší spotřebu cukru. Je potřeba mít na paměti, že v takový okamžik není dobré nedostatek cukru kompenzovat příjmem rychlých (a často nekvalitních) sacharidů v podobě např. čokoládové tyčinky. Jestliže tělo pociťuje nedostatek cukru, většinou je již pozdě. Proto bychom jej měli tělu dodávat průběžně. Prostřednictvím pomalých cukrů, které se uvolňují postupně (rýže, celozrnné pečivo, cereálie, apod.) dodáváme tělu energii téměř nepřetržitě. V opačném případě, tedy dodáme-li tělu rychlé cukry, rozhodíme si hladinu inzulinu v těle a to nás v důsledku brzo přivede opět k pocitu hladu.
Při práci je vhodné mít na stole neustále připravenou nějakou kvalitní müsli tyčinku, nebo třeba jablko. Budete-li mít svačinu na očích, nezapomenete na ni. Pro mnoho z nás může nastat situace, kdy při akutním stresu nejsme schopni pozřít byť jen trochu hůře stravitelnou potravu. V takovém případě se hodí např. kousek kvalitní čokolády. Tyto situace by měly být pouze výjimečné, ne pravidelně a v dlouhodobém horizontu se opakující.
