Je hříchem zajít si do baru? Je hříchem v rámci návštěvy usednout k barovému pultu a pokecat s barmanem? A je hříchem vypít u toho sedm různých koktejlů? Alkoholických?
Může být neuvěřitelně těžké najít odpovědi na tyto otázky. Na některé z nich máte možnost odpověď zjistit až na konci toho koktejlového řetězce, který před vás barman postupně během večera vyskládá. Jiní dokonce zalitují až druhý den… Na tato dilemata jsme se pokusili najít odpovědi společně s Filipem Žákem, šéfbarmanem pražského baru Public Interest. Tedy, chtěli jsme.
Sedm hříchů, jak zní název nového menu signature koktejlů ikonického pražského podniku, nám ale tak trochu zhatilo plány. Drinky byly totiž natolik v pořádku a pitelné, že jsme se někde u prvního či druhého jednoduše přestali ptát.
„Na rumu a na whisky se v Publicu pijí koktejly daleko méně než na vodce či na ginu, a sezona tomu začíná nahrávat, takže jdeme touto cestou,“ začíná naše krátké zpytování Filipa. Ten rovnou připravuje Pýchu, první z koktejlů postavený na ikonickém ginu Monkey47. „Celý ten drink má působit ušlechtile, doléváme ho champagne, je v něm domácí sirup z grepové kůry, Supasawa sour mix…,“ vysvětluje a na barový pult servíruje v elegantní skleničce suchý, svěží, jemně perlivý drink. Skutečně působí sofistikovaně a vznešeně. Pije se velmi lehce - jako limonáda, ale samozřejmě je hříšně záludný. Máte v něm přece gin i champagne… A také nás u něj hned napadá, že by koktejl Pýcha mohl být dost dobře nejprodávanější položkou nového menu. To jsme ale ještě neochutnali další z hříchů.
St.Germain Liqueur v kombinaci s vodkou a čerstvým vaječným bílkem a to vše do shakeru, znamená Lakotu. Doplněná o kapku rebarborového bitteru, který ucítíte v závěru, je Lakota nadýchaná, sametová, jemná, kdesi v podvědomí si někteří z nás takto představují drink k snídani. Proužky citrónové kůry na hladině mají evokovat zlaté pruty, nám ale především podporují kompletní svěžest lehkého a svěžího koktejlu, oproti kterému v kontrastu stojí Hněv. Ten je v chuti spíše hořko-sladký, postavený na Bobby´s ginu, Campari, citronu a sirupu z citrónové trávy. Bez garnishe, tedy bez ozdoby, jako zahořklý člověk – prostě Hněv.
Sidecar koktejl – v takové formě se v Public Interestu nově servíruje Závist. V malé skleničce je téměř stejný obsah, jako v té vetší, ovšem menší k té velké vzhlíží a třeba se na ni trochu i mračí, protože její větší sestra je jaksi pompéznější a navíc má garnish v podobě chilli nití, kterou ta menší sklenice vedle postrádá. A nestačí ani Absolut vodka. Čerstvé maliny a ostružiny (ano, léto definitivně přišlo do Publicu), špetka chilli flakes, které po shakeru skrz sítko nechávají v drinku jenom velmi příjemný náznak své chutě, dolité zázvorovým pivem – to všechno mají obě sklenice stejné. Závist je závist.
Přátelé, a teď máte na výběr. Jde tu totiž o smilstvo a právě Smilstvo v Public Interestu ztělesňují dva drinky. Každý z nich vypadá i chutná dost jinak. První je ve stylu Boulevardier, je těžší, má tělo, Duppy Share rum se v něm kombinuje s Campari, vermutem Dolin Rouge, bylinným likérem Amaro Montenegro, a navíc likérem Chambord. Ten druhý stojí opět na kapce prémiové vodky, k ní se přidává Aperol, mátový sirup, citrón a likér Heering. Kterému z nich budete s tím druhým koktejlem nevěrní? Vychutnáte si postupně obě verze? Dáte jedné z nich přednost? Která vás zláká?
A další dotaz – jak si představujete obžerství? Co vás při tom napadne? Barmani v Public Interestu ho vidí jako Tequilu s mezcallem, k těmto destilátům z agáve krásně sedí rajčatová šťáva, kapka citronu, kapka sójové omáčky, pepř, ústřicová omáčka, wasabi hořčice, worchester a sůl. Taková plnější Bloody Marry, ale v povedeném twistu. Je to chutné, je to vyvážené, ale pořád je to hříšné obžerství se skvělou konzistencí. Nahoře se long sklenička Obžerství zdobí salámovým špízem. Mezcal tomuto drinku navíc dodává příjemný dotek kouře. V doznění chutí cítíte lehkou pálivost wasabi, výraznější jsou v chuti i tóny hořčice a ústřicové omáčky. Výborná kombinace! Především pro náročnějšího hosta.
S krásným kusem ledu a opět do long skleničky, velmi pohodově – Tanqueray London Dry Gin, třešňový bitter a bazalkovo-zázvorový Balis, to je Lenost. Ale skvělá lenost! Opět velký potenciál stát se bestsellerem. Bazalka se zázvorem a k nim gin jsou přesně ty suroviny, které budou pro mnoho hostů velmi atraktivní. Ochutnáte jeden a objednáte dalších pět – tak je ten drink návykový, velmi podobně, jako jsou návykové některé hříchy. Od obžerství se jen tak neodtrhnete, smilstvo člověku zachutná, pýchu si mnozí ani neuvědomí… Své hříchy opakujeme a zbavit se jich dá zabrat. Některé snad ani opouštět nechceme, vracíme se k nim stejně, jako se třeba vracíme do oblíbeného podniku za „svým“ barmanem.
A vrátíme se do Publicu zopakovat si tyto hříchy? Vrátíme. A k nim přibude třeba sklenička champagne nebo koktejl na přání, který barmani namíchají jednoduše z ruky, bez receptury. Zahrádka neboli Public Garden začne být brzy dalším důvodem, proč se v Publicu zastavit na drink. Jak říká moje máma – když do pekla, tak na dobrém koni.
