Jeho životní příběh připomíná pohádku s prvky thrilleru, romantiky i neústupné vůle. Minulý pátek, 20. června, jsme si připomněli 131 let od narození muže, který změnil svět. Nejen ten svůj, ale svět whisky, Japonska i všech, kdo věří, že opravdová vášeň a posedlost detailem dokážou překonat kulturní propasti, rodinné zákazy i zakořeněné tradice.
Masataka Taketsuru — jméno, které by měl znát každý, kdo kdy přivoněl ke sklence japonské whisky. Letos by oslavil své 131. narozeniny. A my mu je dnes připomínáme — nejen jako otci značky Nikka, ale jako zakladateli japonské whisky. Jeho příběh stále čeká na své filmové zpracování, ale pokud si ho v duchu přehrajete jako film, nebudete zklamáni.
Dítě z Hirošimy
Narodil se v roce 1894 ve městě Takehara v prefektuře Hirošima, do rodiny, která vlastnila tzv. sakévar už od roku 1733. Tradice výroby saké byla tedy přirozenou součástí jeho dětství. Už jako malý chlapec nasával vůni fermentovaného rýžového vína a sledoval přísná pravidla i obřadní přístup ke kvašení. Předpokládalo se, že se připojí k rodinnému podniku.
Jenže Masataka měl jiné plány. Mladík s nezlomnou cílevědomostí odešel studovat do města. Fascinoval ho západní svět, moderní technologie a především chemie.
V roce 1916 absolvoval technickou školu v Ósace, obor organická chemie a fermentovatelné potraviny. Mimo jiné zde působil jako kapitán školního týmu juda. A právě v Ósace přišel poprvé do kontaktu s jiným druhem alkoholu — západními destiláty. V té době se Japonsko teprve otevíralo světu a dovážený alkohol byl módní záležitostí vyšší společnosti. A whisky, tehdy spíše exotická kuriozita než vážený destilát, mu doslova očarovala.
Ještě před dokončením školy nastoupil do společnosti Settsu Shuzo, která se zabývala výrobou alkoholických nápojů.
Masataka Taketsuru v palírně ve Skotsku.
Cesta do Skotska: Sen začíná
O pouhé dva roky později, v roce 1918, dostal od svého zaměstnavatele životní příležitost: podniknout cestu do Skotska. Prezident společnosti, Kibei Abe, měl vizi vyrábět whisky v Japonsku, ale chyběly mu odborné znalosti. A tak byl do světa vyslán čtyřiadvacetiletý Taketsuru.
Představte si to: cesta lodí přes Tichý oceán, přestupy ve Spojených státech, další týdny plavby do Evropy. Celkem přes pět měsíců na cestě. Do Velké Británie dorazil v prosinci 1918, měsíc po skončení první světové války. Evropa byla v útlumu, obor lihovarnictví se teprve probouzel a Masataka prakticky neovládal angličtinu. Ideální podmínky pro začátek studia skotského umění destilace.
Po příjezdu do Glasgow se zapsal na University of Glasgow, kde se věnoval organické chemii a fermentačním procesům. Ale věděl, že opravdové poznání najde až v samotných palírnách. A získat do nich přístup nebylo vůbec snadné — skotští palírníci si své know-how střežili jako oko v hlavě.
Přesto se mu to podařilo. Absolvoval stáž v Longmorn Distillery ve Speyside, poté v James Calder’s Bo'ness Distillery a nakonec v Hazelburn Distillery v Campbeltownu. Nejenže tam pracoval — on destilací doslova žil. Zapisoval si detaily o vodě, kvasinkách, dřevě sudů, řezání rašeliny i skladovacích podmínkách. Věci, které ostatní považovali za samozřejmost, on analyzoval s vědeckou posedlostí. V době, kdy lidé pili whisky pro efekt, on zkoumal její odstíny, vůně a dozvuky.
Láska, která přepsala dějiny
V létě 1919 ho jeden ze studentů univerzity požádal, aby učil jeho mladšího bratra judo. Tam se Masataka seznámil s Ritou — Jessie Robertou Cowanovou, nejstarší dcerou skotské rodiny. Spojila je láska k literatuře a hudbě.
Rita se zamilovala do cizince z dalekého Japonska v době, kdy byly mezikulturní vztahy tabu. Obě rodiny sňatek odmítaly: Cowanovi nechtěli, aby se jejich dcera provdala za „exotického“ cizince, Taketsuruovi zase odmítali přijmout ženu, která neznala jazyk ani zvyky jejich země.
Přesto se Masataka a Rita v lednu 1920 vzali. A Rita se stala nejen jeho ženou, ale i „matkou japonské whisky“. Bez její podpory by Masataka nikdy nenašel sílu překonat překážky, které ho čekaly po návratu do Japonska.
Masataka a Rita Taketsuru
Návrat domů a zrození Nikka
Po návratu domů přišlo první velké zklamání. Firma Settsu Shuzo svůj projekt whisky zrušila. Masataka tak nastoupil do společnosti Kotobukiya (dnes známé jako Suntory), kde pomohl postavit první japonskou palírnu whisky v Yamazaki.
Jeho sen ale zůstával: mít vlastní palírnu. Po letech odříkání a práce získal v roce 1934 investici, díky níž vybudoval palírnu Dai Nippon Kaju — později přejmenovanou na Nikka Whisky — v drsné oblasti Yoichi na ostrově Hokkaidó. Proč právě tam? Klima, voda i rašeliniště mu připomínaly Skotsko.
Každý detail měl pod kontrolou: výběr ječmene, tvar destilačních kotlů, typ sudů. Vše si nechal vyrobit podle skotských vzorů. Jeho posedlost precizností, oddanost tradici a řemeslu se otiskla do každé kapky, kterou Nikka kdy vyrobila.
Dědictví, které žije dál
Masataka Taketsuru zemřel v roce 1979, ale jeho odkaz přetrvává. Dnes je Nikka synonymem japonské whisky — precizní, rafinované a s hlubokým respektem k tradici.
Whisky z palíren Yoichi a Miyagikyo sbírají ocenění po celém světě. Jeho příběh inspiruje nové generace master blenderů i whisky nadšenců.
Masatakův život je důkazem, že vášeň, vytrvalost a víra ve vlastní cestu dokážou změnit svět. A pokaždé, když přivoníte ke sklence Nikky, necítíte jen alkohol — cítíte příběh. Příběh muže, který stvořil něco, co voní po domově. I když jste zrovna tisíce kilometrů daleko.
Tak tedy: Kanpai, Masataka-san. Děkujeme.
