…plus spousta kultury zaobalené do supermoderního hávu. Prošli jsme si pražské Muzeum slivovice RUDOLF JELÍNEK.
Dům na malostranské adrese U Lužického semináře 116/48 se věhlasné vizovické společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s. podařilo zakoupit už v roce 2011. Otevřít muzeum ale trvalo dalších několik let. Kdo pamatuje budovu na zmíněné adrese před rekonstrukcí a podívá se do tohoto místa v dnešních dnech, pochopí proč. Před vedením společnosti stál nelehký úkol – vhodně reprezentovat brand a jeho produkty, zachovat genius loci a přitom vytvořit atraktivní destinaci pro turisty i domorodce. Vytvořit valašský skanzen uprostřed Prahy by přece nedávalo smysl.
Pokud prostě jdete kolem
Můžete vstoupit dvorem nebo dveřmi, čímž jakoby se naznačovalo, že vítán je každý a odkudkoli. Místo je organicky propojeným komplexem budov a nádvoří, kde se může návštěvník volně pohybovat, zastavit či posedět na čerstvém vzduchu, dát si kávu, nealko nebo něco ostřejšího (včetně míchaných koktejlů) v elegantním a moderně zařízeném degustačním baru a samozřejmě navštívit prodejnu s kompletním portfoliem destilátů z produkce R. JELÍNEK. Celé patro je přirozeně prosvětlené a působí velmi vzdušně. Dalším příjemným překvapením jsou povidla, která je možné zakoupit v místní prodejně stejně jako vtipný merch. A o překvapení nebude nouze ani nadále.
Chci být švestka!
Výstavba Muzea slivovice měla další zřejmý záměr – být rodinným typem muzea. Komplex je navržen chytře a navzdory názvu, který by mohl zavádět, nabízí vyžití pro různé věkové kategorie. A plán se dvojnásob odkrývá při vstupu do podzemní části, do prostor samotného muzea.
Čtyři svébytné části, které na sebe ale logicky navazují, nenechají nikoho na pochybách o progresivitě i výši investic. Každá z nich napomáhá díky odlišnému úhlu pohledu jedinému – zasadit celou věc do kontextu. Povedlo se zde najít skvělý průsečík zábavy, moderních technologií a nenásilného způsobu předání informací.
První část, která je sondou do historie rodiny a podniku je velmi svižná a výpravná, na mnohé budou působit emoce. Díky druhé části se ocitnete na valašských kopcích, kde zpívají ptáci a na louce nebo v sadu doslova (!!!) pofukuje vánek. Projekce koloběhu života v přírodě, její logičnost a návaznost umocní světelně vyobrazená Slivoň švestka, jejíž zrychlený desetiletý růst v této části také sledujeme. Třetí sekce návštěvníka uchvátí kompletně. Je zde totiž k mání 5D kino, takže se pohodlně usaďte, nasaďte si brýle a jdeme na to. Prozradit vše…? Radši ne. Snad jenom tolik, že se stanete švestkou, což je zážitek stoprocentně podmanivý, vše vysvětlující a definitivně obohacující. A v poslední, čtvrté části si každý návštěvník svým vlastním tempem osahá destilační kolonu, výrobní linku, dřevěné sudy, či doplní znalosti o kosher certifikacích. I proto, že Slivovice Kosher historicky patřila a dodnes patří (včetně čtyřiceti let komunistického režimu na našem území) k nejdůležitějším produktům firmy.
Je libo alko či nealko?
Stoupáme po schodech zpátky do hlavních prostor degustačního baru, kde už na nás čeká Valach s dřevěným prkýnkem, ze kterého ochutnáváme pálenky a valašské tapas, tedy jednohubky, ze kterých každá je vhodně napárovaná ke svému tekutému protějšku. U vstupu při zakoupení vstupenky si každý návštěvník může vybrat, jestli si dá na konci prohlídky alkoholickou nebo nealkoholickou degustaci. Zvolili jsme tu alko. Meruňka pohladí, Bohemia Honey zaujme svou chutí, slivovice vás postaví na nohy. Posezení je příjemné a navíc se můžete kdykoli vrátit na zahrádku či vnitřních prostor na drink. Prostě jako do kavárny. Adresa je to skvělá.
Nazvěme to Muzeem počátku 21. století. Vedení R. JELÍNEK se projekt vydařil. V prostorách se návštěvních cítí příjemně, pohodlně, nikdo na vás netlačí, nikam vás nehoní, vždy je čas na případnou další skleničku. Celá stavba je ale mnohem členitější a na několika dalších prostorách tohoto komplexu se ještě stále pracuje. Měli jsme možnost se podívat i tam. A je to luxusní! O tom ale až příště.
